Kde se vzalo víno
Kde se vzalo víno
Adéla, Starý vlk (JH)
Většina vědeckých studií klade počátky
pěstování révy vinné do oblasti kolem Kaspického moře. Odtud se rozšířilo do
Malé Asie, Íránu, Číny a Indie. Postupně se pěstování révy vinné rozšířilo do
severní Afriky, později i do Evropy.
V Egyptě bylo víno vyráběno dle
dochovaných záznamů z hrobek faraonů již 3200 let před naším letopočtem. Víno, dar boha Osirise, bylo považováno již v té době ze velmi
významný a ušlechtilý nápoj jehož výrobě a uchování byla věnována velká
pozornost.
Nejstarší doklady o vinařství na území
České republiky pochází z dob vlády římského císaře Proba (276-282),
který zrušil zákaz výsadby vinic v římských koloniích za Alpami.
Z této doby pochází i zbytky opěrného bodu římské posádky z Vindobóny
(dnešní Vídeň) „Legio Decima Gemina, Pia Fidelis“. Při vykopávkách zděných
budov vojenské stanice desáté legie u bývalé obce Mušov u Mikulova byly nalezeny důkazy o pěstování révy vinné
v okolí vojenského tábora. Nálezy vinařských nožů a jiného vinařského
nářadí jsou po celé jižní Moravě četné.
Počátky českého vinařství se vztahují
podle pověsti k roku 892, kdy
kníže Bořivoj slavil narození svého syna Spytihněva a byl k této
příležitosti obdarován moravským knížetem Svatoplukem sudem výborného
moravského vína. Bořivojova žena Ludmila okusila vína a požádala o kamennou
misku, v níž obětovala trochu vína bohyni úrody Krosně:…. i nepršal jest před tím žádný déšť po tři
měsíce, a jakž toto učinila, té noci spadl hojný déšť na zemi. I zvěděli a tak
pravili všichni, že skrze oběť toho vína jich země svlažena byla…. Kněžna
Ludmila pak přála rozvoji vinařství a na první vinici založené
v Nedomicích u Mělníka se zaučoval tajům výroby vína i její vnuk Václav.
K většímu rozšiřování vinic dochází
v období Velkomoravské říše. První dochovaná písemná zmínka o vinicích
na Moravě však pochází až pochází z roku
Svůj nesporný vliv na rozvoj středověkého
vinařství mělo i násilné zavádění křesťanství v nekřesťanských obcích na
území našeho státu v 11. – 13. století. Právo výsadeb vinic, výroby vína a jeho
šenkování, jako i zproštění určitých závazků vůči panovníkovi bylo udělováno, nebo
umožněno výhradně křesťanům. O likvidaci nejen vinic, ale celých vesnic
z důvodů nedovoleného pěstování révy vinné existuje řada dokladů.
Známy jsou i legislativní kroky českých králů ze 14. století jimiž byla řešena obchodní válka mezi vinaři z Mělníku a Litoměřicka při nichž byly několikrát vypleněny nejen vinice, ale i obě města. Po jednom takovém útoku zůstalo dle dochovaných zpráv na Mělníce naživu pouhých 59 obyvatel. Uchování vinařsko-vinohradnických vědomostí tak bylo bez písemných záznamů a návodů velmi obtížné. Mnohem obtížnější však byla obnova boji, nebo morovými epidemiemi zničeného vinařství.
Na Moravě byl asi nejvýznamnějším sporem
boj mezi moravskými a rakouskými výrobci vín, který rozřešilo až roku 1325 nařízení krále Jana Lucemburského
jímž bylo stanoveno přednostní právo čepování moravských vín od nové sklizně do
velikonoc. Počátek prodeje mladých vín byl v době svátku sv. Martina.
S tím to nařízením souvisí také jmenování prvních úředních ochutnávačů vín (jednoho znášJ).
V druhé polovině 16. století se
dostávají na Moravu novokřtěnci Habáni. Jejich působení se odráží i na
vinařství. Pracovali při zakládání vinic, při hloubení sklepů, nechávali se
zjednat za vinaře a zaváděli i nové způsoby pěstování révy, nové odrůdy a dosud
neznámé způsoby ošetřování vína. V důsledku těchto změn došlo k dalšímu
zlepšení kvality vín a to vyvolalo další obchodní válku s Rakouskem. Roku
1569 Ferdinand I. vyhověl na určitou dobu rakouským vinařům a zakázal dovoz
moravských vín do Rakous. Moravský zemský sněm blokádu moravských vín odstranil
tím, že v roce 1575 pohrozil zákazem dovozu rakouských vín a rovněž jeho
transportem přes Moravu do jiných zemí. V tomto období vrcholného rozvoje
bylo v nejintenzivnějších vinařských oblastech na Moravě asi
Na konci 18. století trvala snaha o
obnovu moravského vinařství po úpadku z doby třicetileté války.
V roce 1789 bylo na Moravě napočítáno jen cca
Další pokles viniční plochy způsobilo
zavlečení révokaza (kořenová mšice),
ten byl na našem území poprvé objeven roku 1890 v Šatově. Z Ameriky
se k nám dostal nejen révokaz, který ničil původní vinice pravokořenné
révy, ale i podium (houbová nemoc
rostlin) a na přelomu století rovněž peronospora,
což jsou houbové choroby napadající listovou plochu a hrozny, proti nimž
pomáhají jen pravidelné a během vegetace několikrát opakované postřiky.
V roce 1901 byla například založena
první Státní a zemská révová školka ve Velkých Pavlovicích o původní výměře
pouhých
Roku 1902
byli jmenováni první inspektoři
vinařství ( J ), jejichž hlavní prací byl boj s révokazem a
houbovými chorobami. Byly zakládány zemské i státní révové školky se
stratifikačními skleníky a výsadbou podnožové révy. Tam se učili vinaři
štěpování révy odolné proti révokazovi a výrobě takových štěpovaných sazenic
pro nové výsadby vinic.
V roce 1901 byla například založena první Státní a zemská révová školka ve
Velkých Pavlovicích o původní výměře pouhých
Oproti dřívějším předpisům zákon z roku
1995 zavádí třídění vín podle dosažené kvality hroznů a rozlišuje tak vína
domácího původu v kvalitativních stupních:
stolní (to může být buď obyčejné stolní, nebo zemské víno),
jakostní, (to se dělí na jakostní
odrůdové, jakostní známkové a jakostní víno s přívlastkem).
U
přívlastkových vín rozlišujeme kvalitativně vína: kabinetní víno (v cukernatosti hroznů 19 - 21° ČNM), pozdní sběr (21 – 24° ČNM), výběr z hroznů (24 - 27° ČNM), výběr z bobulí (27 - 32° ČNM), výběr z cibéb (
Ty
stupně cukernatosti znamenají, kolik kilogramů přímozkvasitelných cukrů
(glukóza, fruktóza) je obsaženo ve
V roce 1930 byla zaznamenána vůbec
nejnižší rozloha vinic na Moravě. Bylo napočítáno