Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kde se vzalo víno

12. 3. 2008

Kde se vzalo víno

Adéla, Starý vlk (JH)

 Většina vědeckých studií klade počátky pěstování révy vinné do oblasti kolem Kaspického moře. Odtud se rozšířilo do Malé Asie, Íránu, Číny a Indie. Postupně se pěstování révy vinné rozšířilo do severní Afriky, později i do Evropy.

 

 V Egyptě bylo víno vyráběno dle dochovaných záznamů z hrobek faraonů již 3200 let před naším letopočtem. Víno, dar boha Osirise, bylo považováno již v té době ze velmi významný a ušlechtilý nápoj jehož výrobě a uchování byla věnována velká pozornost.

 

 Nejstarší doklady o vinařství na území České republiky pochází z dob vlády římského císaře Proba (276-282), který zrušil zákaz výsadby vinic v římských koloniích za Alpami. Z této doby pochází i zbytky opěrného bodu římské posádky z Vindobóny (dnešní Vídeň) „Legio Decima Gemina, Pia Fidelis“. Při vykopávkách zděných budov vojenské stanice desáté legie u bývalé obce Mušov u Mikulova byly nalezeny důkazy o pěstování révy vinné v okolí vojenského tábora. Nálezy vinařských nožů a jiného vinařského nářadí jsou po celé jižní Moravě četné.

 

 Počátky českého vinařství se vztahují podle pověsti k roku 892, kdy kníže Bořivoj slavil narození svého syna Spytihněva a byl k této příležitosti obdarován moravským knížetem Svatoplukem sudem výborného moravského vína. Bořivojova žena Ludmila okusila vína a požádala o kamennou misku, v níž obětovala trochu vína bohyni úrody Krosně:…. i nepršal jest před tím žádný déšť po tři měsíce, a jakž toto učinila, té noci spadl hojný déšť na zemi. I zvěděli a tak pravili všichni, že skrze oběť toho vína jich země svlažena byla…. Kněžna Ludmila pak přála rozvoji vinařství a na první vinici založené v Nedomicích u Mělníka se zaučoval tajům výroby vína i její vnuk Václav.

 

 K většímu rozšiřování vinic dochází v období Velkomoravské říše. První dochovaná písemná zmínka o vinicích na Moravě však pochází až pochází z roku 1101 a nachází se v zakládací listině benediktýnského kláštera v Třebíči, který byl obdarován několika vinicemi.

 

 Svůj nesporný vliv na rozvoj středověkého vinařství mělo i násilné zavádění křesťanství v nekřesťanských obcích na území našeho státu v 11. – 13. století. Právo výsadeb vinic, výroby vína a jeho šenkování, jako i zproštění určitých závazků vůči panovníkovi bylo udělováno, nebo umožněno výhradně křesťanům. O likvidaci nejen vinic, ale celých vesnic z důvodů nedovoleného pěstování révy vinné existuje řada dokladů.

 

 Známy jsou i legislativní kroky českých králů ze 14. století jimiž byla řešena obchodní válka mezi vinaři z Mělníku a Litoměřicka při nichž byly několikrát vypleněny nejen vinice, ale i obě města. Po jednom takovém útoku zůstalo dle dochovaných zpráv na Mělníce naživu pouhých 59 obyvatel. Uchování vinařsko-vinohradnických vědomostí tak bylo bez písemných záznamů a návodů velmi obtížné. Mnohem obtížnější však byla obnova boji, nebo morovými epidemiemi zničeného vinařství.

 

 Na Moravě byl asi nejvýznamnějším sporem boj mezi moravskými a rakouskými výrobci vín, který rozřešilo až roku 1325 nařízení krále Jana Lucemburského jímž bylo stanoveno přednostní právo čepování moravských vín od nové sklizně do velikonoc. Počátek prodeje mladých vín byl v době svátku sv. Martina. S tím to nařízením souvisí také jmenování prvních úředních ochutnávačů vín (jednoho znášJ).

 

 V druhé polovině 16. století se dostávají na Moravu novokřtěnci Habáni. Jejich působení se odráží i na vinařství. Pracovali při zakládání vinic, při hloubení sklepů, nechávali se zjednat za vinaře a zaváděli i nové způsoby pěstování révy, nové odrůdy a dosud neznámé způsoby ošetřování vína. V důsledku těchto změn došlo k dalšímu zlepšení kvality vín a to vyvolalo další obchodní válku s Rakouskem. Roku 1569 Ferdinand I. vyhověl na určitou dobu rakouským vinařům a zakázal dovoz moravských vín do Rakous. Moravský zemský sněm blokádu moravských vín odstranil tím, že v roce 1575 pohrozil zákazem dovozu rakouských vín a rovněž jeho transportem přes Moravu do jiných zemí. V tomto období vrcholného rozvoje bylo v nejintenzivnějších vinařských oblastech na Moravě asi 170 000 ha vinic.

 

 Na konci 18. století trvala snaha o obnovu moravského vinařství po úpadku z doby třicetileté války. V roce 1789 bylo na Moravě napočítáno jen cca 17 000 ha vinic. Celkový výnos z vinic byl odhadnut na 256 784 hl vína, což bylo asi 15 hl z 1 ha, což představovalo optimální výrobu k poměru ke spotřebě. Podle jakosti zařadil Řehoř Volný moravská vína v roce 1784 takto: I. třída – vína ze Sedlce, Mikulova, Velkých Pavlovic, Popic a Dolních Dunajovic.

 

 Další pokles viniční plochy způsobilo zavlečení révokaza (kořenová mšice), ten byl na našem území poprvé objeven roku 1890 v Šatově. Z Ameriky se k nám dostal nejen révokaz, který ničil původní vinice pravokořenné révy, ale i podium (houbová nemoc rostlin) a na přelomu století rovněž peronospora, což jsou houbové choroby napadající listovou plochu a hrozny, proti nimž pomáhají jen pravidelné a během vegetace několikrát opakované postřiky.

 

 V roce 1901 byla například založena první Státní a zemská révová školka ve Velkých Pavlovicích o původní výměře pouhých 0,60 ha. Bylo to v době kdy bylo nutno štěpovat a šlechtit révové sazenice které měly vystřídat ve vinicích pravokořennou révu podléhající stoupajícímu tlaku révokaza. První štěpy opustily školku v roce 1903. V roce 1904 byl postaven první stratifikační skleník.

 

 Roku 1902 byli jmenováni první inspektoři vinařství ( J ), jejichž hlavní prací byl boj s révokazem a houbovými chorobami. Byly zakládány zemské i státní révové školky se stratifikačními skleníky a výsadbou podnožové révy. Tam se učili vinaři štěpování révy odolné proti révokazovi a výrobě takových štěpovaných sazenic pro nové výsadby vinic.

 

 V roce 1901 byla například založena první Státní a zemská révová školka ve Velkých Pavlovicích o původní výměře pouhých 0,60 ha. Bylo to v době kdy bylo nutno štěpovat a šlechtit révové sazenice které měly vystřídat ve vinicích pravokořennou révu podléhající stoupajícímu tlaku révokaza. Tady musím uvést o co jde. Normálně se do země zápíchl prut révy a z něj pak vyrostla celá rostlina. Z Ameriky došla do Evropy mšice která vysávala mízu z révy dokud rostlinu úplně nezahubila. Révokaz zničil za dvacet let od přivezení do Evropy 95 % všech vinic v Evropě! První štěpy opustily školku v roce 1903.

 

 Oproti dřívějším předpisům zákon z roku 1995 zavádí třídění vín podle dosažené kvality hroznů a rozlišuje tak vína domácího původu v kvalitativních stupních:

 

stolní (to může být buď obyčejné stolní, nebo zemské víno),

 

jakostní, (to se dělí na jakostní odrůdové, jakostní známkové a jakostní víno s přívlastkem).

 

U přívlastkových vín rozlišujeme kvalitativně vína: kabinetní víno (v cukernatosti hroznů 19 - 21° ČNM), pozdní sběr (21 – 24° ČNM), výběr z hroznů (24 - 27° ČNM), výběr z bobulí (27 - 32° ČNM), výběr z cibéb (32 a víc °ČNM), ledové (27 a víc °ČNM sbíráno při teplotě nejméně -7°C) a slámové víno (27 a víc °ČNM zase musí po sběru ležet na slámě nejméně 90 dní než se hrozny zpracují).

Ty stupně cukernatosti znamenají, kolik kilogramů přímozkvasitelných cukrů (glukóza, fruktóza) je obsaženo ve 100 kg čisté šťávy.

 

 V roce 1930 byla zaznamenána vůbec nejnižší rozloha vinic na Moravě. Bylo napočítáno 3 790 ha vinic. V roce 1988 bylo při sčítání vinic v ČSSR zaznamenáno 45 000 ha vinic. Dnes je v České republice vysazeno jen 20 000 ha vinic a z vín prodávaných v obchodech je jen 20 % vín tuzemských. Všechna ostatní vína jsou ze zahraničí. Vinařství je pěkná a namáhavá práce a na trhu je jen málo vín z Moravy a Čech, proto je třeba si našich tuzemských vín vážit.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář