Výprava do světa skalních měst
Výprava do
světa skalních měst
Letošní
výprava na táboře byla nasměrovaná do skalních měst v oblasti Stolových
hor a Broumovska. Během čtyř dní jsme navštívili 4 tyto přírodní úkazy.
Ale
začněme popořádku. Začátek našeho putování byl nedaleko obce Machov u pramene
Vladistok. Zde se ve večerních hodinách sešli všichni účastníci pochodu:
náčelník Pavel,Vláďa, Míra, Medvěd, Golden, Kšeftař, Rozan, Vanesa a Adéla.Dost
dobrá sestava připravená zdolat všechny nástrahy pochodu. Po večeři uléháme
k prvnímu bivaku pod hvězdami. Zde v tomto místě podotknout, že
počasí během celé akce bylo suprové. Ráno obvyklá činnost, budíček, byl po
celou dobu neměně v 7 hodin, snídaně, sbalit věci a vyrážíme vstříc
prvnímu dobrodružství. A ono to opravdu dobrodružné bylo hned od prvních chvílí.
Místo delší cesty přes hraniční přechod do Polska byla zvolená kratší varianta
přes kopec Bor přímo do prvního skalního města Bledne Skaly. To jsme však
netušily, že se nám do cesty postaví skalní masiv, ale protože jsme chlapci a
děvčata zkušení překonáváme i tuto překážku a před 10 hodinou se po krátké
cestě v divočině ocitáme na parkovišti s malou tržnicí před vstupní
branou do skalního města Bledne Skaly. Jedná se o rezervaci o rozloze 21 ha. Na
této ploše se rozkládá labyrint rozsedlin o hloubce 6-8 m mezi mohutnými
skalními bloky.Průchod po prohlídkové trase tvoří téměř pravidelná síť
klenutých prostupů. Tolik pravila informace v textové části mapy.
Zapomněli tam však dodat, že s bágly na zádech je labyrint téměř
neprostupný. To bylo poprvé v životě co jsem s baťohem na zádech
chodil po čtyřech aniž bych požil alkoholické nápoje. A ještě nejméně 5krát
jsem musel bágl sundat a prohodit ho dírou,kam jsem se s bídou vešel já
sám. A tak na tom byla většina z nás. No nic Bledne skaly máme za
s sebou a kráčíme vstříc k dalším novým obzorům.Příští zastávkou
v našem putování má být skalní město na náhorní plošině stolové hory
Szczeleniec Welky ( Velká Hojšovina). Brzy pochopíte proč jsme si jej později
přejmenovali na Šílenec Velký. Cesta teď vede lesem téměř po rovině a po chvíli
se dokonce svažuje do údolí. Mezi stromy občas vykoukne velký kopec se skalním
masivem. Všichni jsou spokojeni a mají radost, že tento kopec není v ose
našeho postupu a zjevuje se pravidelně vždy na levé straně. Já však již vím, na
základě dřívějších studií mapy, že jejich radost je předčasná. A tento okamžik
nastává cesta se prudce stočí do leva a pochvíli dalšího sestupu do údolí se
kopec zjeví přímo před námi. Optimismus mizí z našich tváří. Chvíli se
ještě zastavíme v obci Karlów, doplníme tekutiny v těle i
v lahvích a pak již to začne.Ptáte se co, odpovídám zdolávání 656
kamenných schodů do průsmyku mezi Malou a Velkou Hojšovinou. Konečně usedáme na
louce před vchodem do skalního města po zdolání 65 patrového mrakodrapu. Někteří
se rozhodnou hlídat bagáž a my ostatní se vydáváme na prohlídku. Skalní město
je na plošině nejvyššího vrcholu stolových hor 991 m vysoké Velké Hojšovině.
Plošina má rozměry 600x300 metrů a téměř ze všech stran je obklopena 60 m
vysokými skalními stěnami. V první pasáži prohlídky je nádherná vyhlídka
na okolní stolové hory, kterým vévodí o něco nižší 895 m vysoká Malá Hojšovina
oddělená již zmíněným průsmykem. Vzhledem k tomu že je nádherné počasí
v pozadí je krásný panoramatický pohled na Krkonoše. Pokocháni výhledem
pokračujeme dál. Mezi skalními útvary se dostáváme do nám již známých úzkých
puklin a sestupujeme do Pekielka a ještě níže po žebříkách do Diabelske
kuchyně, abychom zase mohli vystoupat do Nebe. V závěrečné pasáži jsou opět
dvě vyhlíky do kraje směrem k vesnici Karlów. Spokojeni prohlídkou
netušíme,že se dostáváme do pasti. Východ z prohlídkové okruhu je na
opačné straně a mi postupně sejdeme jiných 650 schodů, abychom posléze museli
opět vylézt původních 650 schodů do průsmyku k našim báglům. Zde si chvíli
orazíme, dáme si pozdní oběd, chléb s paštikou a tatranku a znovu vyrážíme
na cestu.Lesní cestou k obci Pasterka a odtud již na hranice a okolo
vrcholu kopce Bojanovský Špičák již hledáme místo kde dnes zakempujem. Pavel nachází
opuštěnou chatu a u ní ohniště. A za chvíli již se toto místo promění
v naše dnešní tábořiště. Během hodiny, vyplněné rutinní prací všech členů
expedice se podává večeře, poté si upřesňuje trasu na příští den a uléháme do
svých spacáků.
Je ráno a
po snídani opět vyrážíme na další cestu. Dnes musíme doplnit některé potraviny
a proto první naše zastavení je v obci Suchý Důl. Je to pěkná dědina
v údolí pod Broumovskými stěnami s mnoha upravenými roubenými
staveními. Zásoby jsou doplněny a my se vydáváme kolem Broumovských stěn
k dalšímu skalnímu městu v Kovářově rokli, ta je součástí národní
přírodní rezervace Broumovské stěny, a je to její nejromantičtější hluboký a
asi 1 km dlouhý kaňon v severozápadní části, ohraničený skalními bloky a věžemi
60-100 m vysokými, s pískovcovými jeskyněmi.Nejznámější je Kovárna, Myší díra
nebo Mariánská jeskyně s soškou P. Marie. A opět schody i těch je tady
v pískovcích vytesáno na stovky. Konečně jsme na vrchu, ještě se podíváme
na skalní divadlo,vyhlídku do rokle a již se pomalu blížíme k turistické
chatě na vrcholu Hvězda. Ještě malá zastávka u kaple P. Marie Sněžné a za
chvíli sedíme u stánku před chatou a zdoláváme první dávku zlatavého moku. Po
doplnění tekutin se ozývá i žaludek a žádá něco k jídlu. V chatě si
tedy dáme polévku z terasy se ještě podíváme do údolí a po tatrance-
energii sbalenou na cesty, začínáme sestupovat do údolí. Leč uspokojeni nízkými
lidskými pudy jdeme do opačného údolí než jsme původně chtěli. To zjišťujeme až
po 3 km v obci Křinice, a protože odtud nevede žádná vhodná cesta
k Adršpašským skalám přesuneme se autobusem do městečka Meziměstí. Zde si vyhlédneme jako
cíl dnešního putování Vernéřovickou studánku a tak se po 4 km ocitáme na místě.
Avšak chyba lávky u pramene se nalézá dětský tábor. Vydáváme se tedy dále a asi
po 1 km od tábora nalézáme vhodné místo k táboření. Uvaříme fazoli opečeme
párky a chystáme se ke spaní. Mira objeví na západě černé mraky a tak si ještě
všichni postavíme z celt přístřešky a pak již definitivně usínáme spánkem
spravedlivých.
Déšť se
v noci nekonal, spadlo jen pár kapek a tak po snídani vyrážíme opět do
slunečného a horkého dne směrem do Teplic nad Metují. Ty nás přivítají svou
ospalou dopolední atmosférou, u obchoďáku dokončíme snídani rohlíkem
s jogurtem a vydáváme se na cestu do Adršpachu, ta vede přes město a potom
se stáčí po skálami do údolí Metuje. Po hodince míjíme kemp a za ním se slastně
vrhneme do ledové vody. Trochu smyjeme pot a špínu, ještě se stavíme u pramene
doplnit lahve s vodou a pak již vyrážíme na Adršpach. A zase nás naplno
přivítá civilizace. Parkoviště přeplněné auty a autobusy, stánky se suvenýry a
občerstvením a mezitím spousta turistů. V rámci splnění pitného režimu si
opět dáme zrzavou vodu a jdeme si stoupnout do fronty na vstup do lesa a skal.
O Adršpašském skalním městě není třeba dlouhých komentářů. Je součástí národní
přírodní rezervace Adršpašsko- teplické skály a je tvořeno převážně soustavou
isolovaných věží a pilířů. Jde o plošinu členěnou hlubokými roklemi.
K horolezectví zde lze využít 270 věží. Po dvouhodinové prohlídce skalních
útvarů se ocitáme opět u parkoviště, zde si dáme něco málo k obědu a
vydáváme se hledat svůj poslední bivak na tomto pochodu. Asi 1 km v lese
stranou od ruchu skalního města nalézáme svůj asyl. Je poměrně brzo, přesto
unaveni uléháme do mechu a poprvé na výpravě dodržujeme odpolední klid. Asi po
dvou hodinách spánku se plně utáboříme, u cesty před lesem uvaříme večeři a pak
ještě upřesníme program na poslední den.Pak se ještě les promění
v bojiště, na kterém zuří velká šišková bitva. Po ní uléháme definitivně
ke spánku.
Ráno jako
každé jiné, sbalíme bágly a u parkoviště v altánku posnídáme. Pak ještě na
terase hotelu doplníme tekutiny a odcházíme na vlak. V půl jedenácte
s námi již uhání pryč z kraje, kde jsme strávili dle mého názoru 4
krásné dny.
A tak
skončilo další putování Vlků za krásami a majestátností českého pohraničí. Tak
snad někdy příště nashledanou.
Medvěd
