Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. 11. 2014

Státní symboly České republiky od roku 1993

Orlí pero II.D/1a                                                             woodcrafterský kmen Vlci Velké Pavlovice

 

Státní symboly České republiky od roku 1993

 

Státních symbolů České republiky je podle zákona 3/1993 Sb. celkově sedm:

  • velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky
  • státní barvy České republiky (trikolóra)
  • státní vlajka České republiky
  • vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta)
  • státní pečeť České republiky
  • státní hymna České republiky – Kde domov můj? (první sloka)

 

Přijetí nové vlajky České republiky v podobě dosavadní vlajky ČSFR bylo v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, zakotvenými i v čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR („Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.“).

 

   1.jpgvelký státní znak   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  2.jpgmalý státní znak 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

státní barvy (trikolóra)                                                 státní vlajka

3.jpg      4.jpg

 

 

 

 

 

 

 

vlajka prezidenta                   státní pečeť

5.jpg                 6.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7.jpgstátní hymna

 

 

 

 

Vlajka Československa  a České republiky

8.jpg

 

Vlajka České republiky od roku 1993 (a Československa v letech 1920–1992)
Poměr stran: 2:3

Vlajka České republiky je podle zákona o státních symbolech ČR (3/1993 Sb.) jedním ze státních symbolů České republiky. Způsob používání stanoví zákon o užívání státních symbolů (352/2001 Sb., původně 68/1990 Sb.) na domácí i mezinárodní scéně. V rozporu s ústavním zákonem ČSFR (542/1992 Sb.) o zániku ČSFR je od 1. ledna 1993 identická s vlajkou bývalého Československa. Od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 měla Česká republika dvojbarevnou bíločervenou vlajku, která však byla v praxi užívána jen velmi sporadicky.

Historickou vlajkou Čech byla bíločervená bilolóra, podobně jako u sousedního Polska. Tato bikolóra měla svou historickou tradici v královském (státním) vojenském praporu, využívající barvy (tzv. tinktury) erbu Českého království. Podle heraldických pravidel se na českém praporu objevovala na horní polovině bílá barva (symbolizující stříbrného českého lva) a na dolní polovině červená barva (symbolizující červené pole štítu). Proto se také tento český prapor nelišil od polského státního praporu (stříbrná orlice na červeném poli).

Československo

Po vyhlášení nezávislé a unitární Československé republiky roku 1918 vyvstal problém mít jako nezávislý stát vlajku, která by mohla stát reprezentovat ve světě. Zpočátku se používala dvojbarevná bíločervená vlajka.

Speciálně určená komise dostala na popud univerzitního profesora G. Friedricha roku 1919 úkol vytvořit návrh vlajky. Bylo vytvořeno několik návrhů, ze kterých nejvíce kladných ohlasů sklidil návrh na horizontální bikolóru, která byla doplněna modrým klínem, který sahal do 1/3 vlajky. Autorem tohoto návrhu byl státní úředník Jaroslav Kursa. Po úpravách byl klín prodloužen a sahá do 1/2 vlajky. Podoba vlajky byla následně poslanci dne 30. března 1920 v 18:45 vyhlášena a uznána a stala se oficiální vlajkou Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992. V době svého vzniku byla jednou z prvních oficiálních vlajek používajících klín na světě.

Sporná autorství

Kursa nebyl jediným člověkem, kterému se v minulosti připisovalo autorství české vlajky. V 60. letech se například zjistilo, že jejím autorem je ve skutečnosti akademický malíř Jaroslav Jareš.

Protektorát Čechy a Morava9.jpg

 Vlajka Protektorátu Čechy a Morava (1939-45)

Za německé (žido-fašistické) okupace Českých zemí v dobách tzv. protektorátu Čechy a Morava mezi lety 1939 – 1945 platila vlajka se třemi horizontálními pruhy. Tato vlajka vycházela z barev ústavy z roku 1920.

Český stát v rámci federace

10.jpg

Česká socialistická republika, vzniklá 1. ledna 1969 v rámci federalizace Československa, nikdy neměla vlastní ústavu, znak ani vlajku – pouze k ní mohla být přiřazována první část dvojdílné federální hymny a jednotlivé prvky z dalších federálních státních symbolů.

V roce 1968 byla ustanovena komise expertů, která měla stanovit znak a vlajku České socialistické republiky. Komise navrhla zavést bíločervenou bikolóru a vrátit se k původnímu znaku českého státu.

 Vlajka Československa (1918-1920) a vlajka České republiky (1990–1992)

Při volbách v roce 1990 sice měla být u všech volebních místností vyvěšena jak československá, tak česká vlajka, ale česká dvojbarevná vlajka s červeným a bílým pruhem, značně podobná polské, se za dobu své platnosti příliš nevžila a mnohde nebyla používána ani v povinných případech.

Samostatná Česká republika

Po zániku federativního Československa původní československou vlajku převzala Česká republika jako jeden z nástupnických států. Tento krok však byl v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací i s čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR („Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.“).

Později bylo nedodržení této dohody českou stranou zdůvodňováno například tím, že vlajka federace již zanikla a tudíž je její podoba „uprázdněná“, popřípadě tím, že český zákonodárný sbor je dle svého usnesení č. 5/1993 Sb. svrchovaný a není vázán rozhodnutím FS ČSFR. Pro legitimizaci barev byla modrá barva interpretována jako barva jedné z historických zemí - Moravy, která pod modrou barvou v historii vystupovala na bojištích.

Podobu nynější státní vlajky České republiky stanoví zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky s účinností od 1. ledna 1993. Vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3, zákon však výslovně umožňuje namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Odstíny barev jsou dány pouze otištěním barevného vzoru jako přílohy číslo 3 zákona, slovně v zákoně specifikovány nejsou. Avšak v polygrafickém průmyslu se používají přímé barvy škály Pantone, a to modrá 293 a červená 485

Oficiální výklad významu barev a podoby vlajky není v zákonech obsažen. Bílá, červená a modrá samy o sobě jsou však, jakožto státní barvy také státním symbolem, ač zákon nestanoví, jakými způsoby je lze používat. Červenobílá bikolóra je tradičním symbolem Čech, modrý klín býval někdy vykládán jako symbol Slovenska, po přisvojení vlajky Českou republikou jako symbol Moravy.

 

 

 

 

 

Používání

Vlajka ČR vlající v Praze na Vítkově11.jpg

Prvním zákonem, který stanovil pravidla pro používání státních symbolů České republiky, byl zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky. Zákon zmocňoval ministerstvo vnitra k vydání prováděcí vyhlášky. Tento zákon kontinuálně platil jak pro původní vlajku České republiky, tak i pro novou vlajku od ledna 1993, pro niž ji novelizoval zákon č. 68/1993 Sb. článkem V.

Zásady a podmínky pro používání vlajky stanoví § 7 až 9 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky, ve znění novely č. 213/2006 Sb.

 

 

 

Při vodorovném věšení je bílý pruh v horní části a modrý klín směřuje vpravo z pohledu pozorovatele, to znamená, modrý klín je v levé části a špička ukazuje doprava. Pokud se vlajka věší svisle, je bílý pruh vlevo z pohledu pozorovatele a klín směřuje vždy dolů (t. j. je v horní části).

12.jpgZákon definuje „nejčestnější místo“ pro případ, že je státní vlajka vyvěšena spolu se státními vlajkami jiných států anebo jinými vlajkami. Vlajka se smí užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Zákon stanoví i další podmínky, například zakazuje používání vlajky k zahalování desek či pomníků, zakazuje zdobení žerdi, stanoví postup vztyčování a snímání, zakazuje umisťování obrázků či symbolů do vlajky či svazování vlajky do růžice.

Vzor svislého věšení

Podle zákona vlajková výzdoba zpravidla začíná v 16 hodin předcházejícího dne a končí v 8 hodin následujícího dne.

Způsob vyvěšování se řídí podle pravidla, které vychází z heraldických zásad. Barvy české vlajky vycházejí z heraldických barev českého krále, které se promítly i do jeho praporu a kladou barvu bílou (stříbrný lev) nad barvu červenou (červený štít). Heraldické barvy jsou odvozeny od barev znaku a kladou vždy barvu figury nad barvu štítu, neboť evidentně pozice nahoře je čestnější než pozice dole. Proto je naše vlajka tvořena bílým pruhem nad pruhem červeným. Protože píšeme zleva doprava (a nikoliv obráceně jako Arabové), je i levá strana považována za čestnější než pravá. To jsou důvody, proč vexilologická a heraldická etiketa a zákony stanoví, že při svislém vyvěšení české vlajky nelze z vodorovné pozice jenom posunout vlajku ve směru hodinových ručiček o 90°, ale je nutno ji i obrátit "na rub", aby bílý pruh vlajky byl umístěn při čelním pohledu pozorovatele nalevo od červeného.